Tohle je
otázka, kterou si až příliš často pokládám, když se snažím sledovat politické
diskuse. Je jedno, jestli je to v mém blízkém okolí, v hospodě, či kavárně mezi
vzdálenějšími známými, nebo na internetu v široké anonymní skupině. To, čeho
jsem si poprvé začal všímat před volbami do poslanecké sněmovny v roce 2006, v
posledních letech eskalovalo do neuvěřitelných extrémů. Možná si to namlouvám,
ale tenkrát jsem si poprvé všiml posunu v politické kampani a jejím vedení.
Hlavní soupeři se v té době soustředili na naprosto vyčerpávající kampaň ve
smyslu oni, nebo my. Vrcholu tento fenomén ovšem dosáhl ve volbách do
poslanecké sněmovny v roce 2017 a také u obou přímých voleb prezidenta České
republiky, která k tomu v druhém kole přímo vybízí.
Protože se o
politiku dlouhodobě zajímám, snažil jsem se mluvit s co největším počtem lidí,
vyslechl jsem si jejich názory a také jsem se snažil sledovat velké množství
potyček na internetu. Velmi často jsem byl zklamán tím, jak rychle diskuse
eskalovala v hádku, či výměnu urážek, pokud se diskutující ocitli na druhé
straně barikády. I lidé, u nichž jsem byl zvyklý na rozumnou debatu na
jakékoliv téma, byli schopni rychle zavrhnout argumenty druhé strany a rychle
kontrovat něčím zcela nesouvisejícím, co je špatně u "těch druhých."
Když jsem asi posté sledoval hádku, kde jedna strana křičela: "ti vaši to
rozkradli předtím" a druhá: "ti vaši to rozkrádají teď," opravdu
vážně jsem se zamyslel, v čem to vězí. Nepříjemným zjištěním bylo, že jsem
tomuto efektu sám mnohokrát podlehl. O to více jsem se ale rozhodl pátrat.
Strávil jsem
spoustu drahocenného času a snažil jsem se zpětně prohlédnout kampaně kandidátů
ve volbách, média tištěná, televizní, internetová. Narazil jsem také na spoustu
hoaxů, "fake news," zpráv překroucených, nebo vyloženě nepravdivých a
skončil jsem naprosto vyčerpaný. Samozřejmě jsem prošel jenom zlomek zpráv, ale
i přesto mi trvalo procházení, ověřování informací, či jejich vyvracení
extrémně dlouhou dobu. A i když jsem narazil na dost věcí, ve kterých jsem měl
pravdu, narazil jsem i na spoustu, které jsem pouze neprozkoumal důkladně.
Uvěřil jsem článku, který souzněl s mým názorem a tak jsem napoprvé neověřoval
pravdivost. Naopak jsem narazil na titulky, které mne napoprvé odradily. Přesto
jsem si ty články přečetl a vyvrátily mi některé názory, kterých jsem se úporně
držel bez ohledu na pravdu.
Dostat se přes
takovou hromadu informací není vůbec jednoduché a málokdo na to má chuť, nebo
čas. A i proto se kampaně, programy a proslovy zkracují na co nejjasnější,
nejúdernější a nejméně vyvratitelná hesla. Místo aby se vypichovaly chyby v
programu, útočí se na jednotlivé osoby, nebo se odsuzují skupiny osob. A na nás
to navíc krásně působí. Proto je tak jednoduché, aby došlo k hádce. Témata se
často míjejí. Málokdy narazíte na rozpravu, kde se řeší rozpory v koncepcích
důchodové reformy. Nemusíte ale chodit daleko, abyste slyšeli, že někdo volil
špatně, protože je "vítač," "sluníčkář," důchodce, kterému
už to nemyslí, nebo nevzdělanec. Je jednoduché někoho zařadit do kategorie,
jejíž nálepka automaticky zlehčí, nebo zesměšní jeho názory.
Do boje tak
vyrážíme vyzbrojeni krátkým a úderným heslem, které je v podstatě nemožné
vyvrátit a už předem víme, kdo je nepřítel a proč nemá smysl jeho řeči
poslouchat. Samozřejmě to končí opět tím, že proti sobě stojí dva tábory, které
jsou stejně nespokojené. Říkáme si: "Jak ho mohli zase zvolit, vždyť to
nedává smysl." Pokud ale někoho nevyslechnu, nemám šanci mu porozumět. A
pokud mě někdo zase bude častovat nelichotivým přívlastkem, těžko mne pak
přesvědčí o čemkoliv. Zkuste se tak prosím příště zamyslet, něž někoho
odsoudíte takovým přívlastkem. Člověk, kterého takto počastujete se nepřidá na
vaši stranu. Naopak se zatvrdí ve svém názoru a bude ho mnohem těžší přesvědčit
o tom, že se (možná) mýlí. A pokud se vám někdo bude snažit ukázat něco, co je
v rozporu s vaším přesvědčením, vyslechněte ho, rozporujte a v poklidu
argumentujte. Možná přijde na to, že pravdu nemá a vy ho přetáhnete na svou
stranu. Nebo zjistíte, že má více informací a mýlili jste se vy. Obojí má svou
cenu. Tohle není souboj na život a na smrt, kde na konci zůstane jenom jeden z
nás. Až skončí volby, budeme tu muset žít společně a to se nám půjde mnohem
lépe, pokud se pokusíme společně debatovat, porozumět jeden druhém, než abychom
si vzájemně nadávali a nenáviděli se.
